Poslední cesta vlakem domů před zákazem vycházení byla zvláštní. V liduprázdném vagónu panovala podivně poklidná atmosféra. Průvodčí už ani nezkontroloval jízdenky. Tehdy jsem si říkala, jaké asi budou následující dny. Byly složité, zdlouhavé a únavné. Ale dovedly mě zároveň k několika posunům v mém každodenním životě.
Pohodový i náročný homeoffice
Při práci z domova jsem začala být ještě více vytížená. Přeplněný kalendář mě donutil lépe organizovat úkoly a být efektivnější. Abych vyvážila sezení u počítače, začala jsem každý den cvičit. Do té doby jsem sport zvládala většinou jen o víkendech. Hlavně ráno je to úžasný dobrý pocit, že vstupuji do nového dne v klidu a s úsměvem. Nemluvě o dobrém pocitu po odvedeném fyzickém výkonu. Začala jsem si i kompletně vařit. Vím nyní, co jím, a je mi lépe.
Podpora od srdce
Zlaté české ručičky pomáhaly, kde mohly. Chtěla jsem také nějak přispět. Oprášila jsem proto pradávné znalosti z kroužku šití, a po večerech vytvořila okolo 100 roušek. Nevěřila bych, že mámin stroj ještě někdy využiji. Navíc k takové nevšední příležitosti. Některé byly občas umělěcké, ale účelu posloužily.
Vlastnoručně ušité roušky ze starých látek
Relaxování s koníčky
Hodně mě dobíjelo pěkné dubnové počasí. Na konci měsíce, kdy se probouzela příroda, jsem jako každoročně osázela balkón květinami. Jahoda s kanadskou borůvkou krásně rozkvetly. Probraly se i bylinky. Byla to ideální předloha pro kreslení. Koníčky pro mě byly v to období dvojnásobně důležité. Neuvěřitelně jsem se při nich během náročných dnů odreagovala. Obrázky jsem rozdala rodině na památku, že jsme to složité období vydrželi ve zdraví.
